Bíle omítnutý dům v původní vilové zástavbě pražského Spořilova působí navenek klidně a nenápadně. Stojí na okraji obytné struktury, v zeleném pásu poblíž Spořilovské spojky, od které je díky značně vyvýšené terénní nivelitě přirozeně hlukově odstíněn. Figura domu byla dána již dříve platným územním rozhodnutím. Zadání investora bylo jasné: pracovat s industriálními prvky, odstíny šedi a materiály v jejich přiznané podobě. To vše s ohledem na optimalizaci stavebních nákladů. Výsledkem je stavba, která si drží zdrženlivý výraz v exteriéru a překvapí intenzitou interiéru.
Edifice
Kancelář v syrovém rámu bílé vily
Exaktní kubická hmota je tvořena dvěma plnými a jedním ustupujícím podlažím. Fasáda je navržena z bílé omítky, jejíž struktura se s narůstající výškou jemně proměňuje a mění svou zrnitost. Měřítko domu určují posuvné pororoštové okenice ze žárového ziku doplněné zábradlím z drátoskla a stěna z copilitových profilů.
Analogicky k exteriéru postupuje barevná gradace v interiéru od výmalby vestavěných obslužných prostor nejtmavší šedou barvou ve třetím patře až ke světle šedé ve vstupním podlaží. Zde se za vstupem nachází částečně oddělená kancelář, velká jednací místnost a kuchyňka s technickým zázemím.
Interiér pracuje s estetikou kancelářského punku. Prostor bez rozpaků odhaluje konstrukci a nijak nezakrývá technické prvky. Přímočarou syrovost umocňuje všudypřítomný beton, ocel a sklo. Stěny v komunikacích a provozních místnostech jsou z pohledových betonových tvárnic, lokální podhledy ze šedého heraklithu a na ostění oken a dřevěné prvky je použita smrková biodeska. Veškeré technické rozvody běží po povrchu. Spiro potrubí vzduchotechniky je využito i jako základ pro atypická custom-made světla. Patra propojuje sochařsky tvarované křivočaré betonové schodiště, které lemuje dominantní zábradlí z roxorových tyčí.
Ve vyšších podlažích se nacházejí uzavřené kanceláře, pracovní open space a hygienické zázemí.