Oblast mezi Malým Břevnovem a Vypichem představuje významnou dopravní tepnu navazující na Městský okruh směrem ke Karlovým Varům. Lokalita má zároveň výraznou historickou hodnotu díky Bílé hoře, benediktinskému klášteru s křížovou cestou a bývalému hostinci Na Bílé hoře. Bělohorská ulice propojuje charakter zahradního města, výpadové komunikace a městské třídy, přičemž doposud uchovává stopy historických zemědělských dvorů. Území je objemově nejednotné a roztříštěné, zároveň výrazně zatížené intenzivní dopravou. O výstavbu v lokalitě dlouhodobě usiluje několik investorů. Přestože je dle platného územního plánu vedena jako stabilizované území, je zatížena množstvím rozdílných stavebních záměrů, které často nerespektují jednotný urbanistický rámec ani přiměřené koeficienty podlažních ploch. Současné povrchové řešení tramvajového tělesa navíc neodpovídá charakteru městské třídy. Studie proto navrhuje jasný regulační koncept, jehož cílem je sjednotit prostorovou strukturu, stabilizovat měřítko zástavby a současně umožnit přiměřený rozvoj.
Malý Břevnov - Vypich
Regulace stavebních parcel a dopravní obsluhy
Základním krokem je vymezení stavebních bloků a jednoznačné stanovení uliční čáry jako rozhraní mezi veřejným a soukromým prostorem. V některých částech uliční čára ustupuje, aby umožnila kultivovanější profil komunikace a odpovídající výškové řešení. Zároveň jsou definovány stavební čáry a stavební mezery, které zachovávají rytmus zástavby a brání vzniku nadměrně dlouhých objektů. Zástavba Bělohorské nemá být plně souvislá, mezery jsou přirozenou součástí její kompozice.
Zásadním tématem je prostupnost území, zejména mezi ulicemi Bělohorská a Na Břevnovské pláni. Navržena jsou nová příčná propojení, která zvyšují variabilitu pohybu pěších, cyklistů i automobilů a snižují dopravní zatížení okrajových částí lokality. Dopravní řešení respektuje omezené možnosti zásahu do profilu Bělohorské a pracuje především s postupným doplňováním příčných komunikací a úpravou režimu navazujících ulic. Součástí úvah je i kultivace tramvajového pásu, jehož současné povrchové řešení neodpovídá charakteru městské třídy.
Výšková regulace vychází z Pražských stavebních předpisů. Základní hladina zástavby podél Bělohorské je stanovena na tři podlaží s jedním ustupujícím podlažím. V ulici Na Břevnovské pláni je určena maximální absolutní výška 8 metrů, přičemž regulovaná výška je vztažena ke středu komunikace, aby se předešlo manipulacím s terénem. V daném území nelze úspěšně stanovit jednotný koeficient, který by vedl k harmonické zástavbě, proto byla v rámci ověření studie navržena ideální podoba zástavby a ta slouží k definici směrného KPP. V případě vyšších hodnot koeficientu jde o malé pozemky či částečně vytěžené, kde je však nutno zastavět zjevnou proluku.
