Strahovský kilometr

Co s jedním z největších, ale zároveň nejméně využitých rozvojových území Prahy? Touto otázkou se zabývala urbanistická soutěž z roku 2008, v níž náš návrh Strahovského kilometru získal jedno ze čtyř ocenění.

Namísto dalšího velkokapacitního stadionu jsme navrhli proměnit rozsáhlý sportovní areál v novou městskou čtvrť, která by spojila bydlení, sport, kulturu a veřejnou rekreaci. Koncept pracoval s rozdělením území na dvě hlavní části, na kilometrový pás obytné a sportovní zástavby a rozlehlý veřejný park navazující na Petřínské sady. Důležitou součástí návrhu byla také ekonomická proveditelnost. Výnosy z bytové výstavby měly přispět k financování sportovních staveb, veřejných prostor a infrastruktury.

Páteří nové čtvrti se měl stát kilometr dlouhý městský bulvár s dvojitým stromořadím, širokým chodníkem a cyklostezkou propojující Ladronku s novým Strahovským parkem. Území podél něj návrh rozdělil do deseti stometrových sektorů. Na břevnovské straně počítal s bydlením, na smíchovské s plaveckým centrem, sportovními halami, tenisovými kurty nebo lezeckým centrem.

Jednotlivé sektory měly vlastní pravidla pro výšku, hustotu a charakter zástavby. Směrem k Břevnovu se kompaktní městská struktura postupně rozvolňovala a přecházela do měřítka okolních vilových čtvrtí.

„Hmotu stadionu navrhujeme odstranit, myšlenku uchovat.“ Tak jsme v roce 2008 popsali svůj přístup k Masarykovu stadionu.

Na místě části stadionu a tehdejších studentských kolejí jsme navrhli veřejný sportovně-rekreační park o rozloze 22 hektarů. Jeho součástí měla být dvoukilometrová okružní dráha pro běžce, cyklisty a bruslaře, otevřená sportoviště, dětská hřiště i plochy pro odpočinek.

Symbolickou připomínkou původního stadionu se měla stát nová Brána borců na místě historického vstupu. Současně by sloužila jako horní stanice lanové dráhy z náměstí Kinských. Návrh počítal také s obnovou sousedních bastionů pro kulturní využití – muzeum Strahova, galerii a letní divadlo.